Tina ze Slovinska žije a pracuje v regionu, zejména v Zábřehu jako dobrovolník přes Evropský sbor Solidarity. To je nový program Evropské unie, který umožňuje mladým lidem mezi 18 až 30 lety pobyty u tzv. hostitelských organizací všude v Evropě a partnerských zemích. Do projektu se zapojila Místní akční skupina (MAS) Horní Pomoraví, která díky této spolupráci získala „evropský profil“. Zlepšují se jazykové znalosti zdejších zaměstnanců, dovednosti v oblasti řízení pracovníků, získává nové nápady a v neposlední řadě nové úhly pohledu. Přínosem je i citlivost a informovanost vůči jiným kulturám.
Co to znamená, být dobrovolníkem? Co jako dobrovolník v MAS Horní Pomoraví děláš?
Není to poprvé, kdy jsem dobrovolníkem. Je to ale poprvé, kdy využívám program Evropský sbor Solidarity a myslím, že je to nejlepší věc, 
kterou kdy EU vytvořila. Nejprve jsem se registrovala v databázi https://europa.eu/youth/volunteering/. Na základě mého profilu si mě MAS sama vyhledala a kontaktovala. Jako dobrovolník dělám v MAS spoustu věcí. Pomáhám připravovat různé akce, jsem součástí pracovní skupiny učitelů angličtiny v regionu, pomáhám s výukou angličtiny v místních školách, navštěvuji různá setkání, třeba se starosty. Byla jsem také na exkurzi v rámci jednoho z projektů MAS na Slovensku. Nakonec jsem začala pracovat na projektu v rámci „občanské výchovy“ pro místní studenty, o kterém snad více brzy uslyšíte.
Jsi v ČR poprvé? A jak dlouho vlastně už zde působíš?
Přijela jsem do ČR v říjnu 2019 a nebylo to poprvé. Už jsem jednou navštívila vánoční Prahu, i když někteří říkají, že Praha není Česká republika. Ale tenkrát to bylo jen na jeden víkend, takže jsem se opravdu nemohla moc dozvědět o české kultuře jen na základě ochutnávky trdelníku a díky Krtečkovi, který byl mimochodem mou oblíbenou pohádkou v dětství.
Jak se ti líbí naše země. Je tu něco, co tě překvapilo?
Miluji Česko. Cítím se tu jako doma. Příroda je překrásná a poměrně nedotčená a je úžasné, jak můžete stanovat téměř kdekoliv. Překvapilo mě, jak jsou Češi přívětiví, jakmile je blíže poznáte. A také, jak nikdo o víkendu neodpočívá. Typickou otázku, kterou jsem dostávala od spolupracovníků bylo – co plánuješ o víkendu? Ve Slovinsku spousta lidí využívá víkend ke skutečnému odpočinku – nicnedělání. Ale tady lidé opravdu využívají každý volný okamžik pro nové zážitky, výlety, objevování nových míst.
Jsi ze Slovinska, která je srovnatelná s Českou republikou. Jaké podobnosti a rozdíly jsi zaznamenala?
Podobnosti? Určitě naše společná láska k Chorvatskému pobřeží. Jazyk je také podobný, jen některá stejně znějící slova mají úplně jiný význam, takže jsem si musela dávat velký pozor na to, co říkám. Na příklad „otrok“ je slovinsky „dítě“. Podobně znějící slovo „Dete“ používáme ve slovinštině dnes již jen ve starých lidových písních.
Také jsem si všimla, že obě země jsou mimořádně čisté. Lidé jsou v obou zemích laskaví a také aktivní a sportovně založení. Na druhou stranu musím říct, že Slovinci více milují kávu a víno, zato méně pivo. Ale samozřejmě, nemůžeme zobecňovat, i ve Slovinsku jsou milovníci piva a v Česku milovníci kávy.
V Česku je také výborná veřejná doprava – síť vlakového a autobusového spojení. Vlaky ve Slovinsku jsou staré a pomalé. Je pro mě neuvěřitelné, že se můžu dostat ze Zábřeha do Prahy za dvě hodiny vlakem, ale za tři autem. Ve Slovinsku je to naopak. Z Ljubljany na Slovinské pobřeží to zabere hodinu autem, ale šest hodin vlakem! Takže si asi dokážete představit, jak jsem s užívala českého vlakového spojení!
Co máš ráda na Zábřehu a jeho okolí?
Je to mnoho věcí! V Zábřeze, miluji řeku Sázavu. A taky jsem si oblíbila pekařství Sázavu. Mají úžasné koláče a tiramisu. Mám ráda Castanu (mexickou restauraci), Café Carre, a nesmějte se – miluji Hrabárnu! Mám ráda všechny obchody, kde je široká nabídka zdravých a bio potravin za nízké ceny. V zimě, jsem byla nadšená z vánočních dekorací a punče a teď mám ráda farmářský trh. Moje rodina mě přijela navštívit a tak jsem jim nakoupila na farmářském trhu a byli nadšení.
A cestovala jsem také trochu po regionu, ale kvůli koronaviru ne tak, jak jsem původně zamýšlela. Šumperk je také fajn město s úžasnými kavárnami a čokoládová manufaktura v Jeseníku má výbornou čokoládu.
A celkově si tady v regionu užívám obecný pocit klidu i přes turbulentní dobu, ve které žijeme.
Čeho si nejvíce užíváš na dobrovolnickém pobytu?
Ráda cestuju po regionu. Líbil se mi ples pro Domov Paprsek v Olšanech, který jsme pořádali a Konstruktérská akademie (legorobotická přehlídka) v Postřelmově, kterou jsme také organizovali pro místní školy. Výborná byla také školení a setkávání s dobrovolníky z celé země.
Během koronavirové karantény, jsem si tu z Azylu GAIA z. s. adoptovala kočku, jmenuje se Beruška a teď je světlem mého života.
Co bylo zatím nejtěžší?
Před karanténou bych řekla čeština, ale teď musím říct koronavirus a jeho účinky na společnost. Měsíce jsem nemohla navštívit domov, protože hranice byly zavřené a nikdo nemohl navštívit mě. Měla jsem strach o svou rodinu a přátele a bála jsem se onemocnění. Především proto, že bych se v nemocnici nedorozuměla, kdybych byla hospitalizovaná. Koupila jsem si tedy kvalitní roušky a nosila je poctivě ve vnitřních prostorách a po celou dobu si pečlivě umývala ruce.
Co jsi se naučila?
Určitě teď vím, jak pracovat a žít samostatně. Naučila jsem se něco o vzdělávacím systému v ČR. Už mám představu o tom, jak fungují 
fondy Evropské unie. Znám mnoho z práce místních akčních skupin a také jak tvrdě pracuje každý na MAS proto, aby rozvíjel region, v němž působí. Opravdu na mě zapůsobilo to, co už jsem viděla a stále se dál učím.
Jak dobrovolnictví ovlivnilo tvé plány do budoucna?
Mám v plánu se zdokonalit v češtině a chci v nejbližší budoucnosti pokračovat v práci pro MAS jako projektový manažer. Budete mě tedy nadále vídat v Zábřeze. Pokud mluvíte anglicky, prosím řekněte „HI“.
Pokud jde o další plány, nejsem si jistá. Máme také místní akční skupinu ve Slovinsku v regionu, kde žiji, ale má pouze dva zaměstnance, a to není mnoho. Možná bych jim mohla poslat e-mail a říct jim o všech úžasných věcech, které se mohou naučit od MAS Horní Pomoraví.
